20
|
Jsou
a má že Jsou má Ta jak a snad Snad uti až pocho Já blázen o její lásku hrál hru mírně hazardní a pak jsem o výhru málo stál jen málo, jen pár dní Já hrál jsem, přiznám se, malinko falešně ne právě správně a když jsme jednou šli za město na třešně líbal jsem jí v trávě A tam se z ní stala má milá na krátko, krátko jen i když mě svou vůní zmámila já byl spokojen Snad utiší krásný pláč až pochopí, že jsem hráč Jsou tóny, které se objeví a dlouze, dlouze zní Má láska pláče a zdá se jí že zas mě u vězní Ví, že jsem jen bídný hráč a zvítězí krásný pláč |
![]() |