20
|
Zvonil
v hlavě a pod ním Když jsem snídal džbánek piva ještě Když jsem s očí řek mi že Já chuť pak jsem vyšel ven a díval se jak A pak mi tu vůni a náhle někde v chodníku kvádrem žulo a proč divný smutek to snad se nikdy nedo než tyhle chvíle neděl Kéž mi zvony ranní na prášek srdce rozměl Šel jsem dál tou vůní ranní kolem bílých kočárků a dětských mašlí Pak jsem dlouho stál a díval se na věci, které svět občas krášlí Snad vrátil se mi zrak a já se najednou zas díval na svět zpříma Teď už možná tvému štěstí lépe rozumím, ač vím, že nejsi má |
![]() |