20
|
a nevím, mít stále něco to uzná A láska, ta na muziku žárlí třebas to nikdy nepřizná a lidi kolem, co zestárli dávno mě mají za blázna já to beru a dál jej chci hrát je tak snadné umírat a za záda si ruce dát to nejsem já, to nejsem já říká: já na to: přece Každý den bác - osm a půl Je tohle všechno, co sis přál vystát frontu na plný stůl a pak už nic, tak co jde dál Myslíš, že máme na co hrát je tak snadné umírat vím, mívám strach do toho jít snad jej překonám, snad jej překonám Potkávám přítele... |