20
|
ať nevzbudíš tu dívku která, jak už víš ze svého Kdo ví, co kdo Choď po špičkách tu rtuť co stoupá stále výš co ještě včera krčila se skromě Je zlé, když nemoc sídlí v domě je zlé, když nemoc sídlí v domě kde někdo bydlí sám Choď po špičkách ať nevzbudíš ten dům a zahradu a mříž to bledé okno jemuž něco schází a tu, co z domu nevychází a tu a tu a tu a tu, co z domu nevychází co nevychází ven |