20
|
Já
a Svět a nádher ty jsi ty jsi Šla městem, pestrý šátek za ni vlál a ve vlasech ji zahořela růže Já chvilku šel jsem za ní chvilku vedle ní jsem stál a v rozpačitém srdci oheň vzplál Teď v zahradě snů svoji růži mám a sám na její slávu verše píšu Na bílém břehu touhy stojí naší lásky stan a v něm tu svoji růži objímám Nádherná ... |