20
|
[na melodii Písnička pro Zuzanu: ]
Ireno, na zahradě tvoje jméno z bílých růží vysázeno chtěl bych mít, Ireno, petrklíči do záhonu svoje jméno chtěl bych k tvému připojit, aby mi ten parfém společný, vykouzlil v noci sny báječný! důvadůva důva důva Pak by byla ke mně blíže Irena, Irena, Irena, která je teď až v Salzburku vzdálená, nemusel bych se bát Žabky, vztáhnul bych k tobě své tlapky. A pak bys mi dala k ránu v tu ránu po ránu ránu jak z tympánu. Raděj ti však přeju milá Ireno, v životě ať máš už furt jen zelenou, žádné stopky, žádné sopky, prachů, štěstí plné škopky ti přeju Ireno. |