DBydlíval u nás v podkroví
voníval terpenA7týnem
a že byl malíř, to se ví,
občas byl cítit Dvínem
DRostly mu vousy trosečníků
H7ztracených vprostřed vlastní Emizemě
A7v očích jak v šachtě do světlíku
každý se ztrácel jako Dve tmě
 
Maloval Glidi z okoDlí
všeA7chny jsme dobře Dznali D7
jenže - když Gmalíř dovoDlí -
pak A7jsme je nepoDznali
pak Gjsme Emije DnepoA7znaDli
 
DPane malíři, Gco vás to vede
Dproč chcete malovat Hmijen tváře šedé
Emido očí zlost a strach, A7nenávist se závistí
Dpane malíři, A7to se vám přece vymstí
DPane malíři, Gulice reptá
Dproč chcete malovat, Hmico se jen šeptá
Dco se jen po A7straně šepDtá
 
 
Kdo chce být doma prorokem
raděj ať řekne Amen
Malíři často do oken
z ulice vletěl kámen
Kdo čeká chválu současníků
ztratí se vprostřed vlastní země
Malíře kdosi na chodníku
zmlátil a zmizel ve tmě
 
Říkají lidé v okolí
že dostal správnou lekci
já však - když malíř dovolí -
souhlasit s nimi nechci
souhlasit s nimi nechci
 
Pane malíři, co vás to vede ...
 
Zamknul se ve svém podkroví,
sám se svým terpentýnem
Když potom vyšel, to se ví,
sám sobě moh být stínem
Pod paží nesl na provázku
portrét tak zvláštní divné krásy
Zmohla jsem se jen na otázku
kdopak to je, kde žije asi
Vydechl tiše do mrazu
větu jež spát mi nedá
Člověka k svému obrazu
v ulicích teprv hledá
Člověka k svému obrazu
v ulicích teprv hledá
Člověka k svému obrazu
v ulicích teprv hledá
v ulicích teprv hledá