AmiSpatřil jsem kometu, oblohou letěla
chtěl jsem jí zazpívat, ona mi zmizela
Dmizmizela jako laň G7u lesa v remízku
Cv očích mi zbylo jen E7pár žlutých penízků
 
Penízky ukryl jsem do hlíny pod dubem
až příště přiletí, my už tu nebudem
my už tu nebudem, ach, pýcho marnivá
spatřil jsem kometu, chtěl jsem jí zazpívat
 
AmiO vodě, o trávě, Dmio lese
G7o smrti, se kterou smířit Cnejde se
Amio lásce, o zradě, Dmio světě
Ea o všech lidech, co E7kdy žili na téhle Amiplanetě
 
Na hvězdném nádraží cinkají vagóny
pan Kepler rozepsal nebeské zákony
hledal, až nalezl v hvězdářských triedrech
tajemství, která teď neseme na bedrech
 
Velká a odvěká tajemství přírody
že jenom z člověka člověk se narodí
že kořen s větvemi ve strom se spojuje
a krev našich nadějí vesmírem putuje
 
Na na na ...
 
Spatřil jsem kometu, byla jak reliéf
zpod rukou umělce, který už nežije
šplhal jsem do nebe, chtěl jsem ji osahat
marnost mne vysvlékla celého donaha
 
Jak socha Davida z bílého mramoru
stál jsem a hleděl jsem, hleděl jsem nahoru
až příště přiletí, ach, pýcho marnivá
já už tu nebudu, ale jiný jí zazpívá
 
O vodě, o trávě, o lese
o smrti, se kterou smířit nejde se
o lásce, o zradě, o světě
bude to písnička o nás a kometě ...