Bílej Dsníh, ten a vítr
bílej A7sníh, ten a vítr
DTen mýho tátu každej A7den připomíDná
 
Když víDtr se zmítá a buA7ší do okeDn,
Ga sníh kolem lítá, mě všechno táhne Dven
tam Gdo hor směrem severním, kde ledová je Dpláň
kde tátu s jeho spřežením teď A7kryje bílá Dstráň
 
 
Tam místo stromů k nebi ční pahejly, kamení
a stovky mil nekonečný a žádný stavení
jen vítr šlehá do očí, do tváří pálí mráz
a jinovatka v obočí a kolem z ledu hráz
 
Jen Dstín kopců v D7dáli a Gvítr, co pálí
Dten mýho tátu každej A7den připomíDná
 
Bílej sníh...
 
Pět psů jedny sáně a před ním dvěstě mil
tak do tý bílý pláně můj táta vyrazil
Jen pár vyjetejch kolejí zbylo tenkrát po saních
i zbytky jeho šlépějí však brzo překryl sníh
 
A od tý doby sedmkrát už přešel Štědrej den
ten večer chodím pozdě spát a k ránu mívám sen
že až ze stromů sejde sníh a ledy začnou tát
pak jako tenkrát ve dveřích můj táta bude stát
 
Jen Dstín kopců v D7dáli a Gvítr, co pálí
Dten mýho tátu každej A7den připomíDná
 
Bílej sníh...