FSadie byla výčepnice v F7městě chudém, na skále
Bb7u silnice mezi lesy
FA píseň, co tu o té dámě D7zpívati budem
ta G7strašlivá je, až to děC7sí
Co se tu Fstát mělo jedné noci bouřlivé
to nebude Gnikde psáno ani dáno. C7Nejdříve
je nutno Fcelou tuhle situaci předeslat Dtím
že GSadie byla Cdáma, Fcož vím
 
Sadie měla na dva tucty nápadníků
a čtyři další v koutě tajili vztek
A ti, co slíbili, to splnilo se do puntíku
aniž by někdo se něčeho lek´
Tak Sadie, která vypadala ztrápeně
nosili zlato z hor a výhry z pokeru denodenně
Aby se vrátil zase úsměv letmý na její líc
leč Sadie byla dáma, nic víc
 
Nikdo z nápadníků neměl zdání ani
že srdce dívky Sadie kdosi už má
Že tady zlato štědře nabízené na mužné dlani
odmítne ta dáma slušná
Ten muž, co Sadie ostatním tak záhy vzal
měl šat na míru, botky jemné, z příze šál
A knírek pečlivě vždy uhlazen jak zámožný strýc
a Sadie byla dáma, nic víc
 
Jednoho dne Sadie k ránu zamkla lokál
a vyšla do ulice zčernalé tmou
Tu vidí, jak tam její miláček pod lucernou stál
s holkou zjevně povětrnou
Sadie, která předtuchou se třásla už
v srdce chlapa i té holky krutě vnořila nůž
A potom z mostu dolů do propasti o půl třetí
Sadie jako kámen letí
 
Ač tenhle příběh letní noci dávno zahalil dým
že Sadie byla dáma, to vím