ANás bylo sedm romantiků
Emi7netušících, že se všechno Amění
a Astačilo pár okamžiků,
Emi7patnáct let, to vlastně tolik Anení
F#mivšak sotva pátek odhoukaj
to Dbmipomyšlení každýho z nás Hmisvádí D E7
svý Atělo sádlem obalený
Emi7napasovat do maskáčů z Amládí
 
Léta kráse nepřidaj a nevyléčí naše ztuhlý klouby
jen v uších pořád zvoní blues, co na mýtinách jazzman vítr troubí
Zas jdeme známým údolím, tak jako v čase naší zašlý slávy
a slova městem neředěná snášejí se do vyrezlý trávy
 
Pak čaj s příchutí jehličí a cigaretu zapalovat třískou
a kytaru vzít do klína a zpívat si tu píseň, kdysi blízkou
text není žádnej Kainar, dávno víme, že je vlastně hloupá
tak proč nám slzí oči, není přece vítr a kouř vzhůru stoupá
 
A je tu konec víkendu a všechno jako v obráceným filmu
každej si schová do kapsy ten žhavej uhlík, kterej ještě zbyl mu
ten uhlík, to je jistota, že všedními dny člověk nezmagoří
Čas od času se podívá a řekne: Je to dobrý, ještě hoří
ten uhlík, to je jistota, že všedními dny člověk nezmagoří
Čas od času se podívá a řekne: Je to dobrý, ještě hoří