GJarmila vždycky mi Hmiradila
abych D7pracovní dobu dodrGžel D7
Gdneska mně ale Hmináramně
táhlo D7domů, a tak jsem prostě Gšel
EmiJarmila má totiž dneska narozeniny
D7proto jsem dnes přišel dříve o dvě hodiny
na stole Gsklenice, smích slyšet z Hmiložnice
v předsíD7ni stojí pánské střevíGce D7
 
Vytahuji z aktovky květiny
uvažuji, kdo asi přijel z rodiny
tipuji nejspíše na strýce
kdo jiný měl by přístup až do ložnice
Kdo jiný, kdo jiný než strejda z dědiny
vzpomenul si na Jarmilu, nejsem jediný
v ruce mám kytici, už stojím v ložnici
vidím, že nevymřem po přeslici
 
Kdepak, jejda, není to strejda
Františku, ty máš boty úplně jak on
Přičemž nechávám prostor úvahám
vyhledávám optimální tón
kterým bych oba dva jednak pohanil
přitom abych nikoho slovem nezranil
Takže jsem chvíli stál, pak říkám: Krucinál,
tebe bych, soudruhu, tady nehledal
 
Dodnes mě mrzí, že jsem byl drzý
a že jsem pracovní kázeň porušil
Dřív než o hodinu vypnul jsem mašinu
čímž jsem rozdělanou práci přerušil
Oba si mě postavili na kobereček
a to, jak zle mi vyčinili, nedal jsem si za rámeček
Z nevěry nedělám závěry
mrzí mě, že jsem u nich pozbyl důvěry