Zvonil Cbudík, bylo ráno
v hlavě Fmé byl kámen Gsnad
a pod ním Ctma
Když jsem snídal džbánek piva
ještě Amizdálo se, že divnou příchuť Gmá
Když jsem Cspláchl chladnou vodou
s očí Fsny a s tváře závoj šediCvý Ami
řek mi Fpohled pouhý z Gokna ven
že Fnedělní je Gden a leniG7vý
 
Já Ccítil dál, že v ústech mám
chuť Fcigaret a Gpísní prošlé Cnoci
pak jsem vyšel ven a díval se
jak Amislunce nový den má ve své Gmoci
A pak mi Cvánek poslal vstříc
tu vůni Fnedělní, co z horkých ploten Cvoní Ami
a náhle Fchtěl jsem být zas Gs tebou
někde Fza městem ve Gstínu jabloCní
 
C7Já chtěl bych být v nedělní Fráno
v chodníku kvádrem žuloCvým
a proč divný smutek G7mívám
to snad se nikdy nedoCvím
C7a snad i smrt je méně Fvážná
než tyhle chvíle nedělCní
Kéž mi zvony ranní G7písní
na prášek srdce rozmělCní
 
Šel jsem dál tou vůní ranní
kolem bílých kočárků a dětských mašlí
Pak jsem dlouho stál a díval se
na věci, které svět občas krášlí
Snad vrátil se mi zrak
a já se najednou zas díval na svět zpříma
Teď už možná tvému štěstí
lépe rozumím, ač vím, že nejsi má