CPadá sníh a tak otvírám ústa
vločka G7na jazyk mi padne, doje k Ctání
Je to hřích, jenž ve mně stále vzrůstá
Cdimvraždit krutě vločky chladné na potGkáCní
 
CVločka bílá usedavě pláče
G7než se celá v slzu proměCní Gmi C7
FA v takovém G7okamžiku
Cpociťuji A7na jazyku
Fslabé a Fmibezmocné G7zachvěCní C7
 
F7Když je někdy zvláště vhodná Cchvíle
F7hrobové když ticho vládne Ckrajem
Fslyším, jak si G7na jazyku Cvločky bíA7lé
Ftiše šeptají: FmiÓ, G+7sbohem, sestry, G7tajem
 
CTuhle rozkoš vy jste nepoznali
rozkoš z G7posledního vločky zachvěCní Gmi C7
Fkterá na jaG7zyku studí, Cv srdci páA7lí
FTuhle rozkoš E7vy jste asi AminepoznaAdimli
Ckterá mi z života Dmi7dělává Fmi6 vězeC6ní Cmaj7