Znal jsem jednu vílu, která tančívala na louce,
u silnice, která vede z Brna do Olomouce.
Zlehounka se dotýkala vousů strejdy ječmene
a já čekal až jí hebké šaty sklouznou z ramene.
 
Šaty sklouzly a já koukal, ležel v trávě, tajil dech,
miliony galaxií běhaly mi po zádech.
Jelikož však měl jsem rýmu, kýchl jsem a stalo se,
že se lekla a skončila ten svůj tanec na nose.
 
Přišla ke mně jen tak nahá a beze všech rozpaků, jemným hlasem zazvonila,
co šmíruješ, prasáku.
Od tý doby moje duše ztvrdla jako z ocele,
netoulám se po loukách a radši koukám na telé-vizi.