| Znal jsem jednu vílu, která tančívala na louce, u silnice, která vede z Brna do Olomouce. Zlehounka se dotýkala vousů strejdy ječmene a já čekal až jí hebké šaty sklouznou z ramene. Šaty sklouzly a já koukal, ležel v trávě, tajil dech, miliony galaxií běhaly mi po zádech. Jelikož však měl jsem rýmu, kýchl jsem a stalo se, že se lekla a skončila ten svůj tanec na nose. Přišla ke mně jen tak nahá a beze všech rozpaků, jemným hlasem zazvonila, co šmíruješ, prasáku. Od tý doby moje duše ztvrdla jako z ocele, netoulám se po loukách a radši koukám na telé-vizi. |
