S každou ztrátou
zapadlo moje srdce hloub
zná to,
koho život v žebra dloub
Snad jen maně
skříňku otevřela Pandora
až na dně
byla moje pokora
 
A tak z pýchy
nechala jsem se často zmást
je tichý
kdo cestu k světlu zná
oči sklopí
to aby plamen skryl
jenž zkropil zem
dřív, než tys tu byl
 
Stačím-li do kuropění
ze slámy upříst zlatou nit
připoutanost a lpění
za lásku vyměnit ?
 
S každou touhou
kterou nechala jsem jít
dobu dlouhou
chtělo moje srdce bít
A to málo
co dovedla jsem oželet
mě stálo
mnoho sil a mnoho let
 
Stačím-li do kuropění…