AmiNa kraji pouště slunDmicem spáleAminý
stoDmijí naše Amimalý měsEto dřevěAminý
jednoho dne, právě čas Dmioběda Amibyl
se Dmina kraji Amiměsta jezEdec objeAmivil
 
Měl černý sombrero, na něm bílej prach
pod ním hadí oči, ze kterejch šel strach
místo cigarety měl v ústech růži
na stehnech pouzdra z chřestýších kůží
FTu jeho tvář, tu kažGdý z nás poznal
Fna každém nároží Czatykač vlál
Dmina něm cifra, za kteAmirou by sis žil
Ea přece nikdo z nás Aminevystřelil
 
Pomalu projížděl hlavní ulicí
město bylo tichý jak město spící
před saloonem zastavil a z koně slez'
jeho stín šel za ním a za stínem děs
 
Zábava u baru prudce zvadla
když vešel dovnitř s tváří u zrcadla
objednal si pití a v místnostech těch
chlapů poslouchal jenom svůj dech
 
Tu jeho tvář, tu každý z nás poznal ....
 
On jenom se usmál a dopil svůj drink
mexickým dolarem o barpult cink'
pak ke koni došel krokem pomalým
za chvíli zmizel jak z doutníku dým