Když GJosef veselku Amichystal,D7 byl už Gstarý, skoro Amikmet D7
a Gdívka Marie Amičistá,D7 GgaliEmilejský Amikvět D7
GJednou se šli spolu Amiprojít,D7 Josef Gnechtěl, ale Amišel D7
vždyť Gbyli jen krátce AmisvojiD7 a Gvzduch Emiplný Amivčel D7
Jednou se šli spolu projít, byl červen - třešní čas
a jak tam pod stromem stojí, zní Mariin hlas:
"Moh' bys, Josífku, prosím, pár třešní natrhat,
já dítě pod srdcem nosím, a co když má hlad?"
 
Tu Josef si začal rvát vlasy:"Ó, já jsem naletěl,
kdopak moh' setřít asi tvojí nevinnosti pel?"
"Víš, já mám trpělivost svatou, ale to ti povídám,
ať ten, kdo je dítěti tátou, mu podá třešně sám!"
A zatímco Josef tu běsní, náhle dětský hlásek slyš:
"Sehni se, milá třešni, k mojí mamince blíž!"
A hle, strom se k zemi sklání, Marie trhá s úsměvem
a Josef nemá ani zdání, jak z té šlamastyky ven
 
"Můj Bože, já se tolik stydím, ale řekni, Pane náš,
kdy chceš přijít mezi lidi, kdypak narodit se máš?"
"Já myslím tak šestého ledna, v době vánoc, v noční čas,
až se zjeví hvězda neposedná, tehdy přijdu mezi vás."
Roky skáčou jako hříbě, ale když se snese sníh,
lidé zpívají si příběh o těch třech a o třešních.