Já sAám pozdě večer jsem do sálu vešel
sedl za stůl a uslyšel Esmích
Hmikrásná se E7zdála a Hmina mne se E7smála
já se Hmizeptal, jak E7říkat jí sAmím
Jestli chceš, tak mi tykej a jak chceš, mi říkej
máš-li touhu, tak A7líbat mě Dsmíš
A E7bílá jak svíce už neřekla více
já se díval, jak sedá si Ablíž
 
Pak jsem ho spatřil, on k silákům patřil
a vzápětí zamířil k nám
já cítil, jak blednu a dech můj se krátí
já malý byl a byl jsem sám
To, co potom se stalo, mě úplně vzalo
měl začít a právem mě zbít
Však zničil mé plány, řek´ namísto rány
slov pár, dodnes slyším je znít
 
Řekl jí: ALásko, mně ubývá Dsil
já říkal si dávno, že bídným jsem Abyl
já Dcítil se králem, teď chudák jsem málem
a v mlhách se ztrácí můj Acíl
Řekl jí: E7Lásko, mně ubývá Asil
 
Dál vím, že zmizel jak spadané listí
ale jeho stín nezmizel s ním
my dál tu hru hráli a ve dveřích stáli
i tam s námi stál ten stín
Byla krásná jak nebe, já slyšel sám sebe
jak si říkám, že nepůjdu dál
teď nevím nic o ní, jen hlavou se honí
těch slov pár a stín, co tam stál
 
Řekl jí ...