Moje Gnový fáro Dupaluje silniGcí
šustěj patníky a bílá čára je mojí společniDcí
Už od Crána uháním Dven, pryč z Gměsta, pryč od Cžen
a tak Gvečer pro mě skončil Dna silnici první Gden
 
Moje nový fáro upaluje temnotou
za zatáčkou se však loučím se svou samotou
V bílý blůze krajkovej lem
v očích přání S sebou mě vem!
A tak večer pro mě skončil na silnici druhej den
 
Dva dny vozím dívku vedle sebe schoulenou
její malou ruku neustále mám opřenou na svých kolenou
V bílý blůze krajkovej lem
v očích přání Vem si mě vem!
A tak večer pro mě skončil na silnici čtvrtej den
 
[mezihra]
 
Pátej den se dívka kloní ke mně blíž a blíž
bílá krajka se bortí jak zlámaná mříž
Náhle náraz, všude tma jen
auto hoří, já nemůžu ven
A tak večer pro mě skončil na silnici pátej den
 
Šestej den pak změnil mojí cestu nebohou
vůz má barvu krajky, letí vzhůru oblohou
Sám Bůh mává na mne Pojď sem
sedmej den strávíš odpočinkem
A tak ráno začal pro mě nekonečně sedmej den
a tak ráno začal pro mě nekonečně sedmej den