[předehra : téma + recitativ]
 
Na dnešek jsem měl divnej sen. Slunce pálilo
a před salonem stál v prachu dav, v tvářích
cejch očekávání. Uprostřed šibenice z hrubejch
klád, šerifův pomocník sejmul odsouzenci z
hlavy kápi a dav zašuměl překvapením. I já
jsem zašuměl překvapením. Ten odsouzenec
jsem byl já a šerif četl neúprosným hlasem
svůj rozsudek :
 
EmiPověste ho vejš, ať se houpá
Pověste ho Gvejš, ať má Ddost
Pověste ho Amivejš, ať se Emihoupá
Že tu Dbyl nezvanej Emihost
 
Pověste ho, že byl jinej
že tu Gs náma dejchal stejnej Dvzduch
PověsAmite ho, že byl Emilínej
a tak Dtrochu dobroEmidruh
 
Pověste ho za El Paso
Za snídani Gv trávě a lodní Dzvon
Za to, že Amineoplýval Emikrásou
Že měl Ccountry rád
Že se H7uměl smát i Emivám
 
Nad hlaGvou mi slunce Dpálí
konec Amimůj nic neodGdáDlí
Do mejch Gsnů se dívám Dzdáli
a Amido uší mi stále zní
tahle H7moje píseň poslední
 
Pověste ho za tu banku
v který zruinoval svůj vklad
Za to že nikdy nevydržel
na jednom místě stát
 
[mezihra/sloka]
 
Nad hlavou mi slunce pálí
konec můj nic neoddálí
Do mejch snů se dívám zdáli
A do uší mi stále zní
tahle moje píseň poslední
 
Pověste ho vejš, ať se houpá
Pověste ho vejš, ať má dost
Pověste ho vejš, ať se houpá
Že tu byl nezvanej host
 
Pověste ho za tu jistou
který nesplnil svůj slib
že byl zarputilým optimistou
a tak dělal spoustu chyb
 
Pověste ho, že se koukal
že hodně jed a hodně pil
že dal přednost jarním loukám
a pak se Cusadil
a pak se H7oženil a Emižil
 
Pověste ho vejš, ať se houpá
Pověste ho vejš, ať má dost
Pověste ho vejš, ať se houpá
Že tu byl nezvanej host