| Copak jste lidičky, copak jste provedli Že jste tu zavřeni v tak velkém vězení Zdali jste někoho chudého podvedli A teď jste tady v těch barácích zavřeni Nikomu na hlavě vlásek jsme neohli Jsme velcí dobráci, to bychom nemohli Jsme tady za prací, výdělek tu máme Za byt a za stravu, za oděv děláme A proč v tak nepěkných barácích bydlíte A proč tak zkažený vduch tady dýcháte A co po večerech, co tady děláte Když slunko zapadne, kam spolu chodíte Kam bychom chodili, doma si sedíme Máme televizi a tak se díváme Když program skončí, k spánku uléháme Za byt a za stravu, za oděv děláme A já jsem myslel, že spletl jsem silnici A místo do města, dojel jsem k věznici K velkému táboru, kde lidé pykají Za to, že člověku, bratru ubližují Odkudpak jsi přišel, že se tak hloupě ptáš Když se ti nelíbí, proč se pryč nevydáš My to své městečko docela rádi máme Za byt a za stravu, za oděv děláme Prosím vás, počkejte, dovolte otázku Zda když tu žijete, myslíte na lásku Na krásu, na štěstí, co je po bolesti Co bude zítra a co bude po smrti Z toho jsme vyrostli, tím se nechcem trápit Takové myšlenky je nejlépe zabít Hluboké úvahy koňovi necháme Za byt a za stravu, za oděv děláme Ach, moji lidičky, já vám nerozumím Myslel jsem, že duše je největším bohatstvím Umět si trochu hrát, mít pěkné věci rád Dívat se na mraky, z louky se radovat Podivně promlouváš, mladičký řečníku Však jednou zmoudříš a poznáš svoji mýlku Od nás starých se uč, my zkušenost máme Za byt a za stravu, za oděv děláme Vězeňským táborem smutně se procházím Nebe už modrá se a už ptáky slyším V tu tichou hodinu chci potkat člověka Tisíce jich tu spí, mě nikdo nečeká Nerozumím lidem, podivná je doba Smutná je nálada města Litvínova Lidičky bratři, za hodinu vstáváte… |
