Zase už mě vysadili na pobřeží neznámého světadílu A já stěží můžu tušit, co mě čeká Na pospas nechali mě nebezpečím bezejmenným nástrahám a divným řečím Nevím kam jdu, prostě někam Nepochopitelná, i když věčně stejná cesta Nevyzpytatelná, nevyzpytatelná pouť Za krajně pochybného doprovodu mapy s množstvím bílých míst jdu dál do nitra nových světů Podél cesty zatím jenom matně tuším kmeny starých chmatáků i dobrých duší moulů a smíšků i zlých skřetů Nepochopitelná, i když věčně stejná cesta Nevyzpytatelná, nevyzpytatelná pouť Jsem Francisco Pizzaro a kouzelníci domorodců věří že mám pod čepicí skoro všechno, což tam vůbec nemám Kdeco mně mýlí, já však nedovolím, aby na mně někdo poznal, že se divím všem nevyzpytatelným změnám Nepochopitelná, i když věčně stejná cesta Nevyzpytatelná, nevyzpytatelná pouť Když si ranní mlha sedne spatřím v dáli masiv jménem Odpoledne Podle mapy za ním leží vlažné moře zvané Večer K němu mířím, třistapětašedesátkrát za rok šířím zprávu, že jsem to přežil Nepochopitelná, i když věčně stejná cesta Nevyzpytatelná, nevyzpytatelná pouť |