EmiČasto se H7bráním smutněEminí
Amizdá se mi E7všechno zbyteAmičné
Dčlověk se časem nechtě mění
a nevím, Gmáme D7cíle spoleEmičné
Gvím jen, že Cmaj7chci hrát a že je H7brzo umírat
mít stále něco Cmaj7před sebou
to uznáH7vám, to uznáEmivám
 
A láska, ta na muziku žárlí
třebas to nikdy nepřizná
a lidi kolem, co zestárli
dávno mě mají za blázna
já to beru a dál jej chci hrát
je tak snadné umírat
a za záda si ruce dát
to nejsem já, to nejsem já
 
AmiPotkávám přítele, jak Ddřív
Gchtěli jsme Hmispolu zase Emi7hrát
říká: AmiK čemu to hraní za pár Dpiv
já na to: GTy jsi tak Hmitrochu umřel E7snad
přece Ami7blázni umírají nadvaHkrát Emi
 
Každý den bác - osm a půl
Je tohle všechno, co sis přál
vystát frontu na plný stůl
a pak už nic, tak co jde dál
Myslíš, že máme na co hrát
je tak snadné umírat
vím, mívám strach do toho jít
snad jej překonám, snad jej překonám
 
Potkávám přítele...