Měsíc z potoka se dívá,
na obrázku byl by to asi kýč
stínům stromů voda zpívá
mraky ve tmě mizí pryč
a bílej oheň sepne ruce k nebi
a s ním dým
plameny kreslí na skály
mihotavej stín
 
Hejna ptáků, co krouží a nic víc
jen tak jít, něco si s kamarádem říct
 
A do písniček zahoukal v dálce noční vlak
to tuláci se sešli, zpívat, hrát si jenom tak
oddechnout a odpočinout, v dálce slyšet dech
obyčejný dny vyměnit za chvíle jako mech
 
Hejna ptáků, co krouží a nic víc
jen tak jít, něco si s kamarádem říct
 
A starý prázdný lomy a vodou průzračnou jak sklo
a bunkry plný slámy, kudy válka šla a zlo
a horský boudy na hřebenech, chajdy v údolí
večery, kdy vypráví se, smutek, pláč a smích
 
Hejna ptáků, co krouží a nic víc
jen tak jít, něco si s kamarádem říct