Tam v údolí u bílej skal voní jablůněk sad
a kmínky hlídač přivázal, ať můžou zpříma stát
Ten sad se táhnul pod strání, až tam, kde stával kříž
vtom z dálky divný hvízdání se neslo blíž a blíž
 
Tulák měl v ranci písničku a slípky cestou krad
když ztratil v trávě tkaničku, na místě zůstal stát
Ten vandrovník byl línej hoch a bosej nechtěl jít
tu dostal nápad, že by moh jablůňce šnůrku vzát
 
Pak deště kroupy střídaly a vítr silně dul
jablůňku snadno vyvalí, vždyť schází jí ten kůl
Však bouřka přešla, vítr ztich a teď se světe div
Ten strom se ohnul, pak se zdvih, je krásnější než dřív
 
Jablůňka od té příhody zestárla o pár let
však spoustu sladké úrody jí můžem závidět
Já nejsem žádnej zahradník, však říkám na svou čest
Když volnost stromkům prospívá, i nám snad dobrá jest
Když volnost stromkům prospívá, i nám snad dobrá jest