[ na melodii Tři andělé: ]
V sokole v náladě sváteční, seděli tiše u piva
tři andělé, dva byli skuteční, třetí byla naše Iva.
Měli cos zvláštního na líci, o čem to asi tak mlčí?
Tu jeden natáhl pravici, na ní se jadérko krčí.
 
Jadérko není moc stabilní, chvěje se radionuklid,
kdybyste byli dost agilní, tak byste údivem pukli.
Andělé obklopí Ivanu, každý má svou peruť hbitou,
chtějí jí nabídnout ochranu před radioaktivitou.
 
Iva je odmítne důrazně, je totiž jaderný fyzik,
s rádiem zachází bez bázně, znalá všech radiorizik.
V ústavu radioochrany má jednu z vedoucích pozic
s jadérky pracuje bez hany, nóblesně, aniž se hrozíc.
 
Andělé svěsí své perutě, co počnou strážníci kluci?
Iva je nepošle na kutě, nabídne jim substituci:
„Chraňte mne před lidskou blbostí, závistí, falší a zlobou,
nahraďte je lidskou radostí, stálou, a ne krátkodobou.“
 
[andělé: ] Haleluja, haleluja!
 
[na melodii Andělé na kúru:]
 
Andělé burácí haleluja,
zas maj co na práci haleluja.
Mají to na háku haleluja,
nejsou na pracáku haleluja.
 
/:Tahleta substituce haleluja
je trvalá instituce haleluja.
Vědí totiž o člověku haleluja,
že na blbost není léku haleluja!:/
Haleluja!
 
[ na melodii Nebeští kavalérové :]
Ať blbosti je čím dál míň, přejeme Ivě,
ať je tu jako v ráji spíš, ne jako v chlívě.
Ať lidi si můžou věřit,
stejným metrem se poměřit,
ať všude andělé, zpívají vesele.
 
Ať jsi Ivo dál andělská, tak jako dodnes,
vždyť dáreček si od tebe každý z nás odnes.
Za to ti dneska děkujem,
všechno dobré ti vinšujem,
zdraví a štěstíčko, teď bouchnem šampíčko!