[na melodii Písnička pro Zuzanu: ]
 
Ireno,
na zahradě tvoje jméno z bílých růží vysázeno
chtěl bych mít,
Ireno,
petrklíči do záhonu svoje jméno chtěl bych k tvému připojit,
aby mi ten parfém společný,
vykouzlil v noci sny báječný!
 
důvadůva důva důva
 
Pak by byla ke mně blíže Irena, Irena, Irena,
která je teď až v Salzburku vzdálená,
nemusel bych se bát Žabky,
vztáhnul bych k tobě své tlapky.
A pak bys mi dala k ránu
v tu ránu po ránu ránu jak z tympánu.
 
Raděj ti však přeju milá Ireno,
v životě ať máš už furt jen zelenou,
žádné stopky, žádné sopky,
prachů, štěstí plné škopky
ti přeju Ireno.