[na melodii Dominiku: ]
 
Sedmdesám, sedmdesám a na mysli neklesám
roky jsou jak vláček
Jedou pěkně za sebou s hodným jako s nezbedou
rovně i do zatáček
 
Ráno vždycky vyjde slunce, i když třeba za mraky
Dám si kafe, nohy na stůl a jdu čekat zázraky
 
Sedmdesám, sedmdesám a na mysli neklesám
numera jsou jak vzduch
Dvacet, třicet, šedesát, a klidně devadesát
maj vůni a ne puch
 
Není čas na zahálení, dneska musím na výlet
s kamarády nebo s vnuky, hlavně že mě baví svět
 
Sedmdesám, sedmdesám a na mysli neklesám
byť mě píchá v kříži,
Nemůžu najít brejle, přesto si řeknu ejhle
kdo je kdy bez potíží
 
Večer zase slunce zajde, byť se leccos semele
co nadělám, dám si sprchu a lehnu do postele
 
Sedmdesám, sedmdesám a na mysli neklesám
numera jsou mi fuk
Mám pár vrásek, co by ne, pámbů mi to promine,
já jsem bába a ne kluk
[genderově vyvážená varianta: ]
jsem dědek a ne kluk