Ty Gvíš, jak dokáže pálit Ccejch
co jeDdnou provždyCcky do tebe Gvtisk
ovál dvou retů růžoCvejch
pro kteDrý si už Cpárkrát leccos Grisk
Tisíc G7mil tě dělí od plameCnů
co nahřejD7vaj Cznačkovací Gplech
a boty máš rozervaný od kameCnů
a každý Ddruhý slovo Cpouhej Gvzdech
 
RezaG7tý dráty, co krásně zpíCvaj
když rve je z D7kůlů Cvítr z pastviGny
a když ze stínů, G7co se večer Cstmívaj
straší D7tě její Cvoči nevinGný
 
Sundej G7šporny, jsou stejně rezaCvý
nejezdi Ddál, Ckam's oči Gdal ...
Toho G7cejchu tě stejně nezbaCví
z cejchu se Gpunc D7už dávno Gstal
 
Proč líně kyne tma v kotli údolí
a kletba tichá mlhu proráží
vzpomínka na ni hořce zabolí
jako úsměv, co zbraně vyráží
Kopce přikrylo paraple snů
s tisíci dírkami, tisíců hvězd
na pažbě sčítáš, co vrub, to sedm dnů
zapadlejch do prachu rozválenejch cest
 
Sundej šporny ...
 
Ó-Abhó, ó-Ghó, ó-Abhou, hou, hou, Ghou