Člověk je smrti blízek
tím, že se narodí
Zatímco žere řízek
srdce mu marodí
 
I moje srdce stůně
a venku mrholí
Kéž bych byl ještě v lůně
tam, kde nic nebolí
 
Jenomže už jsem zrozen
a mám svou podobu
Život je jako hrozen
vhozenej do hrobu
 
Život je jako země
toužící po pluhu
Skloňte se, slečno, ke mně
ať máte zásluhu
 
Jo, když to jinak nejde
řeknu to složitě
Ze země žito vzejde
když touží po žitě
 
Tak jako pole pusté
volává po zrno
i vy to, slečno, zkuste
láskou vás zahrnu