Mamutí nos
neboli chobot
jeskynní člověk
upeče
Chodí si bos
tím pádem do bot
i když je mokro
mu neteče
Netřese se ani v lednu
vždyť ho hřeje srst
Ctižádost má jenom jednu:
míti plnou hrst
A pro tu hrst
se s chutí kopí chopí
a pro tu hrst
se s chutí bude bít
Neandrtálec nikdy nepochopí
že i s prázdnou hrstí
dá se šťastně žít
 
Byl jeden král
a ten měl žezlo
a o žezlo měl obavy
Tolik se bál
až mu to vlezlo
až mu to vlezlo
až do hlavy
V noci se mu špatně spalo
protože měl moc
Možná, že kdyby měl málo
spal by celou noc
Vždyť přece ten
kdo ve zlatě se topí
i když má všechno
nemívá klid
Král asi nikdy
nikdy nepochopí
že i bez koruny
dá se šťastně žít
 
Čas řekl Dost!
sebral i krále
A co se stalo
s pokladem?
Pravěká kost
v Neandrtále
je to ho krásným
dokladem
Řeknu, co mi v hlavě leží
a proč zvedám prst
Chybuje ten, komu běží
jen o plnou hrst
Ta plná hrst
jó, to je pane věda
kdekdo si o ní
nechá zdát
Neví, že hrst mu pravé štěstí nedá
dokud se ten člověk
bude muset ptát:
 
Proč se lidi nemaj rádi
proč jsou v lásce nestálí
Kdo na lásku všechno vsadí
ten se občas napálí
Je však třeba
začít znova
nenechat se odradit
Dejte prosím na má slova
Jinak se snad nedá žít