Dávno už v polích ztichnul pokřik vran
měsíční záře, vločky poletují tu a tam
to jednou večer přišla paní Zima pozeptat se
co a jak se mám.
Dřevěný teplo voní po trámech
nechal jsem vodu ohřát na čaj na grog na kamnech
pak v rohu u skleničky začal jsem si zpívat o tom
jak dřív bylo líp.
 
Asi už stárnu nebo hloupnu snad
já jsem měl Mayovky a Wolkera rád
a než jsem šel s holkou, řek jsem stokrát snad
jak je mi milá, něžná, hezká
a jak bych chtěl ji mít rád
 
Najednou všechno se to zvrtlo tak
na pramen žába sedla a na helmu černej pták
a já si myslím, že na tenhle podivnej svět
asi nepatřím.
Jen ta má Sázava mi občas vrátí chuť se smát
někdy se zastaví tam přítel, děvče, kamarád
a v rohu u skleničky zpíváme si o tom,
jak dřív bylo líp.
 
Asi už stárnu nebo hloupnu snad
já jsem měl Mayovky a Wolkera rád
a než jsem šel s holkou, řek jsem stokrát snad
jak je mi milá, něžná, hezká
a jak bych chtěl ji mít rád
 
Dávno už v polích ztichnul pokřik vran
měsíční záře, vločky poletují sem a tam
to jednou večer přišla paní Zíma pozeptat se
co a jak se mám