Do chrámu světlo se dívá
a přesvatý obrázky na skle se barví
do schránky u vchodu ukládám s cinknutím mincí pár
kdosi mě zdraví
v tichu důstojném postávají lidi hledající klid
ruce sepnou a s bázní se ptají,
kam až bolest může jít
Obrázky na stěnách, sloupy až do mraků maleb,
co na světle svítí
pak dveře otvíráš, dvacáté století náhle
se na tebe řítí
V tichu důstojném postávají lidi hledající klid
ruse sepnou a s bázní se ptají,
kam až bolest může jít.