Sedla si stará žluva
na vykotlaný dub
Tu začal její půvab
obdivovati sup
A takto na ni mluví:
Zrodil se ve mně cit
tvoje oči žluví
chci každopádně mít
 
Já nevím, jak mám začít, supovi jihne hlas
na tvojí hlavě ptačí nesmí být zkřiven vlas
A žluva oči mhouří a sup hovoří dál:
Za nejhroznějších bouří bych jako skála stál
 
Kdyby snad vichr tvá hnízda na zem smet
ty bys byla mrtvá, tak bych tě láskou sněd
Z toho poučení plyne pro žluvy:
se supem o lásce že se nemluví
 
Ať si žluvy pozor dají
ať si žluvy pozor dají
ať si žluvy pozor dají
ať si s námi zazpívají:
 
Sup sem, sup tam
nám už je to všechno jedno
sup sem, sup tam
nám už je to fuk