| [recit.] Jen jednou jsem jí slíbal slzy a věřte, že chutnaly jak sůl. A od té doby mě to mrzí, že jsem moh‘ být takový drzý a nabídl jí srdce půl … Říkala mi Huberte, přidejte trochu vášně a trochu chladu uberte a budem še mít krášně… Šišlala .... Často jsem tak seděli při sklenici punče, do očí si hleděli: Vy šte moje šlunce … Šišlala .... Povídám jí: I vy šotku, vy to se mnou umíte, na památku vaši fotku věnovat mi musíte. Na ta slova blaženě přivřela své oči a pravila zasněně: Máš mě ve švé moči … šišlala! |
