Často vrací se mi dětství
to jak stárnu, je to tak
časy prázdnin kdesi na Sázavě
ohýnek a vlak
a písničky, co naučil mě táta
na to si vždycky našel čas
a máma věčně ustaraná, šedivá, to z nás
a tóny levnejch kytar, pár akordů, nic moc
a rozzářený dětský oči,
jaký tajemství dovede bejt noc
a mexikánský hranice a indiánská čest
a na každý, každý bezpráví výstřel nebo pěst.
 
A jen fotek pár a letmý dotyk mládí
to když z beden vyndám rekvizity snů
co už nevrátěj se, jen tak mile hladí
vracej myšlenky mý zpátky, kamsi na osadu
do šťastnejch dětskejch dnů
 
A je mi líto všech těch zatoulanejch ptáčat
holek, kluků, na něž nikdo nemá čas.
Přes den učej se a večer jenom stárnou
aspoň v Boha věřit nebo v lásku
v lásku k národu či milovat svou vlast
 
Ale když době mizej, mizej kdesi cíle
a mnozí zvykaj si už na zpáteční vlak
tak nikdo neví nic,
jen přežít tyhle chvíle
to pak se stejská všem, nejen ptáčatům
a každej čeká na nějakej zázrak
 
A tak je mi líto všech těch zatoulanejch ptáčat
holek, kluků, na něž nemá nikdo čas
Přes den učej se a večer jenom stárnou
aspoň v Boha věřit nebo v lásku
v lásku k národu či milovat svou vlast