| Často vrací se mi dětství to jak stárnu, je to tak časy prázdnin kdesi na Sázavě ohýnek a vlak a písničky, co naučil mě táta na to si vždycky našel čas a máma věčně ustaraná, šedivá, to z nás a tóny levnejch kytar, pár akordů, nic moc a rozzářený dětský oči, jaký tajemství dovede bejt noc a mexikánský hranice a indiánská čest a na každý, každý bezpráví výstřel nebo pěst. A jen fotek pár a letmý dotyk mládí to když z beden vyndám rekvizity snů co už nevrátěj se, jen tak mile hladí vracej myšlenky mý zpátky, kamsi na osadu do šťastnejch dětskejch dnů A je mi líto všech těch zatoulanejch ptáčat holek, kluků, na něž nikdo nemá čas. Přes den učej se a večer jenom stárnou aspoň v Boha věřit nebo v lásku v lásku k národu či milovat svou vlast Ale když době mizej, mizej kdesi cíle a mnozí zvykaj si už na zpáteční vlak tak nikdo neví nic, jen přežít tyhle chvíle to pak se stejská všem, nejen ptáčatům a každej čeká na nějakej zázrak A tak je mi líto všech těch zatoulanejch ptáčat holek, kluků, na něž nemá nikdo čas Přes den učej se a večer jenom stárnou aspoň v Boha věřit nebo v lásku v lásku k národu či milovat svou vlast |
