Jen tu houpací židli
přál bych, přál bych si mít
abych ve světě zplihlým
moh se houpat a snít
 
Je to bláhový přání
jenže to se jen zdá
Ten kdo zhoupne se na ní
nebi se odevzdá
 
Taková židle tě vznáší
líp než pět karavel
směrem od planety naší
kde bys pořád a jenom klid měl
 
Tam, kde obláčky plynou
kde každej sám v židli svý
Houpá svý tajemství
 
Starou houpací židli
kdybych já na ni měl
v mráčkách by si mě houpal
archanděl Gabriel
 
Abych už zapomněl na to
jak jsem nešťastnej byl
na všechno to špatný bláto
který jsem probrodil
 
Tam bych ti já mimo jiný
odpustil, jaks byla na mě zlá
my každej máme svý viny
židle navždy to ukolíbá
 
Navždy je veliký slovo
není v něm sem ani tam
proto jej v židli kolíbám