amiPolní cestou kráčeli Gšumaři do vísky hrát
amisvatby, pohřby tahle cesta Gpoznala už mnohokrát.
Po Fjedné svatbě se Gchudým lidem Amisynek narodil
a Ftáta mu u Gprašný cesty Eživota strom zasadil.
 
A on tam Astál a koukal F#mido polí,
byl jak Dkrál sám v celém Eokolí.
Korunu F#miměl, korunu měl i když ne Dze zlata,
a jeho Apokladem byla Etráva střapaAtá. Ami
 
Léta běží a na ten příběh si už nikdo nevzpomněl
jen košatý strom se u cesty ve větru tiše chvěl.
A z vísky bylo město a to město začlo chtít
asfaltový koberec až na náměstí mít
 
A on tam stál a koukal do polí, ....
 
Že strom byl v cestě plánované, to malý problém byl
ostrou pilou se ten problém snadno vyřešil
Tak naposled se do nebe náš strom podíval
a tupou ránu do větvoví snad už ani nevnímal
 
A on tam stál a koukal do polí,.....
 
Při stavbě se objevilo, že silnice bude dál
a tak kousek od nové cesty smutný pařez stál
Dětem a výletníkům z výšky nikdo nemával
a přítel vítr si na strništích z nouze o něm píseň hrál.
 
Jak tam stál, stál / tam sám,
a koukal do polí, / a koukal do polí,
a byl jak král, / a byl jak král,
sám v celém okolí,
korunu měl, / korunu měl,
i když ne ze zlata,
a jeho pokladem byla tráva střapatá ...